Statistiky:

• jsme na cestě 45tý den
• najeto: 10502 km
• nejvyšší dosažená nadmořská výška na motu: 3756 m.n.m. (Etiopie)
• nejvyšší dosažená nadmořská výška peso: 4505 m.n.m. (Etiopie)
• nejnižší teplota v noci: 3 stupně (pěkná kosa i ve dvou podvlíkačkách:-)
• zpoždění trajektu z Egypta do Sudánu: 8 hodin
• doba po zastavení, než nás stihne obstoupit alespoň 20 dětí: 10 sekund
• kolikrát Davo uznal místní stravu za dostatečně výživnou: ani jednou
• kolikrát Davo uznal místní stravu za chutnou: ani jednou (cituju: “je to k zblutí”:-)

Hitparáda nebezpečného dobytka na cestách:
5/ osel – toho nic nerozhodí, ani laděný výfuk, a pěkně si to štráduje ve své stopě
4/ býci – někteří tady mají rohy, že bych se jim tam vešel jako ražniči, ale naštěstí jsou méně temperamentní než ti španělští
3/ ovce – když je „cesta“ nejhorší můžete si být jisti, že na jediném průjezdném místě se bude alespoň jedna motat
2/ telata – mají víc energie než školáci co jim právě začaly prázdniny a jsou míň předvídatelné než výroky pana Paroubka
1/ slepice – ať se přibližujete jakoukoliv rychlosti a snažíte se je objet sebevetsim obloukem, vždycky se rozhodou na poslední chvíli, že na druhé straně cesty by to pro ne mohlo byt bezpečnější

Už asi hodinu stojím celou váhou na jedné noze na schodech egyptského trajeku, z každé strany se na mì nìkdo tlaèí a mezi námi se ještì prodírají bagážisti. Prostì jako v dobytèáku. v duchu si øíkám, když toto je ten “lepší” Egypt, z hlediska zdìlovacích prostøedkù, jaký masakr to bude za pár okamžiku ve “chudém a konflikty proslaveném” Sudánu.

Nevycházíme z údivu
První šok pøichází hned na celnici. Nemusíme bìhat mezi neoznaèenýma budkama chrápajích celníkù, ale jsme usazeni do èisté èekárny a do hodiny je vymalováno. Sedáme na motorky a vyrážíme vstøíc dobrodružství. Po pár kilometrech si øíkám, kam jsme to sakra vjeli. Za místní asfaltky by se nestydìli ani nìmeètí stavaøi a navíc tady mají namalované pruhy, které nutí øidièe k striktnímu ježedìní vpravo. Takové omezování svobody. Zlatá arábie!:-) Dokonce na nás nikdo netroubí, jen zdvoøile probliknou.

Když jednou zase uhneme z asfaltu na jednu z klikatých a zábavných šotolin, dovede nás do malé vyprahlé vesnièky kousek od Nilu. Otáèet se nám nechce, tak se s velkým napìtím blížíme k prvním hlínìným stavením. Na okraji nás nevítá, žádná hromada odpadkù, jen pìkné pestrobarevné fasády nìkterých domeèkù. Jak mùžou být Sudánci tak nevkusní?

To snad ne. èlovìka až pøejde strach jak jsou všichni zdvoøilí a mluví plynule anglicky. To všechno bych pøekousnul, ale totálnì mì vytáèí, jak se dokáží chovat neekonomicky. Ve svých malých krámcích mají na zboží nalepeny cenovky! Tak hloupì se pøipravit o tuènou cizineckou pøirážku. A v domácí pekárnì nám dokonce DÁVAJÍ právì vytažený chleba z pece. To by se v arábii nemohlo stát:-)

Tisíci hvìzdièkový
Naše konì polykají dennì stovky kilometrù nudnou krajinou, kdy nevíme jestli fotit døív palmové háje kolem Nilu, vyprahlou pouš, nebo velbloudí karavany. Další recept na zabíjení nudy je jízda v písku. A když se naše stíny zacnou hodnì prodlužovat, hotelu se tady nedoèkáme. Prostì musíme vzít za vdìk romantické místo u prostøed nièeho, kde je slyšet upadnují špendlíku a místo poulicni lampy nám dìlají spolecnost ticíce hvezdicek.

Další zklamání pøichází, když místo oèekávaného grilování zbloudilých bìlochù na motorkách nás v další z vesnic zve pan ucitel do místní školy. Dostáváme snídani a dìti nám hezky zpívají. Mezinárodní ostudu tropíme, když jsme vyzvání ke zpìvu vyzváni my dva. Slibujem, že po návratu domù se “skákal pes” doucime:-)

Už nikdy
Už nikdy se nenechám znervóznit od médií. Sudán je nejen motorkáøsky zajímavá zemì s velmi pøíjemnými lidmi…

p.s. Mrknete na fotky v galerii…

Po silných zážítcích na trajektu jsme se s motorkama stastne shledali v sudanském Wadi Halfa a proficeli nubijskou pouští 1000 km a jsme v Chartumu.

Tachometr ukazuje přes 7000 km, tak přidáváme další otázky.

6. soutěžní kvízová otázka:

Kolik čechů jsme potkali na trajektu z Asuanu do Wadi Halfa?

a/0

b/4

c/9

7. soutěžní kvízová otázka:

Jakou maximální rychlost Davo vyvinul na jeho plně nabaleném Advikovi na šotolině:

a/72km/h

b/92kmh

c/112kmh

Nevím, kde vymysleli papír, ale jsme si jistí, že papírování museli vymyslet v Egyptě! Tuto jistotu jsme nabyli po pěti hodinách strávených na Egyptských hranicích v Tábě. Tady milují formuláře: pro osobu, na řidičák, k  motorce, pro lékaře, k místním SPZtkám… Kdybychom tam nebyli zrovna jediní, vypisujeme formuláře ještě dnes:-)

Welcome to Egypt!
V ne jedné cestovce patří Sharm el Sheik k top nabíkám a proto, po několika týdnech na cestě, fičíme vyprahlými, světle hnědými horami na jih Sinaie. Tady to vypadá jako by v Karlových Varech skončila sezóna a všichni se přesunuli do Sharmu. Po třech dnech, odpočinku, trochy šnorchlování a oprašování ruštiny pokračujeme směr Suez. Je to jízda vyprahlou apokalyptickou krajinou. Po levé straně na nás dohlíží poušť lemovaná vyprahlými horami Sinaie a z prava na nás mává jedna rafinerka za druhou. Zhruba 60km před Suezem začínají “hotelové resorty”. Ty ovšem ladí s krainou. Jsou rozestavěné, zaprášené a opuštěné. Tak se alespoň těšíme na Suezský průplav a nějaký velký tanker v něm. K mému velkému překvapení, přes průplav u Suezu není most, ale tunel:-( Jedeme přímo do Suezu, tam už se průplav před námi neschoval. Pokud se zvědavcům nechce do Egypta, stačí když zajedou mrknout na Baťův kanál:-)

Zrcátko na zrcátko…
Malý balzám na nervy jsme si dopřáli jízdou po Káhiře. Troubení už nevnímáme, ale v hustotě provozu by si neškrtnul ani pražský mesík. Celý ten štrůdl se šine stále krokem vpřed, zrcátko na zrcátko, až by jeden z toho přišel o nervy, ale naštěstí nás dokážou rozptýlit kolem jedoucí. Není pro ně problém, přes stažené okýnko, si s námi vykládat, uznale pokyvovat, ukazovat nám cestu, takže po hodince a půl parkujeme u pyramid.

Podél řeky zhruba tisíc kilometrů
Jsme u Nilu a tady začíná Egypt! Palmové háje, zavlažovací kanály a malá zelená políčka. Míjíme velmi skromná obydlí, oslí povozy a spousty všude přítomných domorodců, kteří mají jiné starostí než turisty na motorkách. Nevadí jim ani když přespíme u jednoho z políček jen tak po širákem. Bohužel víc pozornosti nám věnují další den policejní kontroly a od El Minya musíme jet za policejním autem plně obsazeným oficíry s bouchačkama. Okrsek od okrsku si nás předávají přes dvěstě kilometrů a v Sohagu s námi jezdí od hotelu k hotelu, než se ubytujeme. Jsme jinde, než bychom chtěli, ale aspoň máme super výhled na veletok Nilu. Tím dohled nekončí. Když chceme na véču do dvěstě metrů vzdáleného fastfoodu, musíme čekat na příjezd policejní hlídky, která nás doprovodí, počká než se nabaštíme a zase odvede do hotelu. Jeden z oficírů se nám vysvětluje lámanou angličtinou, že je to pro naší bezbečnost. Už tomu rozumíme a hned se cítíme bezpečněji než s always vložkou:-)

Následující den se snažíme ignorovat policejní eskortu a během proplétání se mezi náklaďáčky, oslími povozy a cyklisty, víc sledujem život kolem Nilu. Je to vlastně jízda jednou dlouhou vesnicí. Unavené příbytky se střídají s mini obchůdky, ušmudlanýma autodílnama, řeznictvími bez chlaďáků, hromadami odpadků a tak pořád dokola. Kousek před Luxorem potkáváme místního učitele Ibrahima, který nás zve na čaj a vodní dýmku. Na jeho dvorek se sbíhají snad všechny děti od Nilu, pro které jsme větší atrakce než kačer Donald:-) Eskorta mizí a Ibrahim nás nechává přespat na jeho políčku přímo u břehu Nilu.

Přemysl oráč
Abychom ulevili našim spojkám, od Luxoru jedeme nerušeně pouští a Davo nakažen malými dětmi nevynechá jedinou příležitost,  k víření navátého písku jeho 80ti poníky. Jde mu to, dokud nezmizí pevný povrch. Doma na povláčeném poli sice trénoval víc než Přemysl Oráč, ale v opravdovém písku stačí pár metrů, aby to pěkně zvoral. Tahat po osu zahrabaného Advíka není sranda. Ale proti výstupní celní kontrole je to stále hračka.

Za těch jedenáct dní a zhruba 1700km můžeme říct, že Egypt nejsou pyramidy ani Sinai, ale především Nil rozdávající život kolem svých břehů. Z zhlediska motorkáře, zajímavá tranzitní země, ale jako cílovou destinaci bychom si ji nevybrali…

p.s. na fotky mrkněte do galerie

v Sýrii v Alepu jsme zapomenuli na hostelu pasy a Davo to zjistil az druhý den. Abych byl rychlejší, Vyměnili jsme si motorky, já jel do Alepa pro pasy (cca. 360km zajizdka) a Davo pokračoval do Damašku. Tam sehnal pozvání na místní svatbu:-) Po té co jsem dorazil a zaparkoval, svatebčané přišli s tím, že jedna motorka “not ok” a tak jim Davo předvedl jak se mění píchlé pneu v rekordním čase necelé hodiny…

Správná odpověď je tedy a/ a bod putuje Hance do Hranic n. M.

5. kvizova otazka
Kde jsme poprve schytali déšť/mrholeni:
a/ Slovensko
b/ Turecko
c/ Egypt