Představte si, že se máte sbalit a nachystat na tři sezóny ježdění v kuse! Bez toho aniž byste měli možnost si to vyměnit nebo dokoupit. A polovinu jedné sezóny projedete po písku, šotolinách a blátě. Před cestou nám z toho šla hlava kolem. Teď po “bitvě” se můžeme podělit o co jsme chytřejší.
Úpravy motorek
Výměna všech spotřebních částí je samozřejmost. Velký dojezd ušetří spoustu nervů. Nějaký kufr se taky hodí a podsedadlovku je fajn připravit na tíhu nakoupených suvenýrů:-) V tomto duchu byly stroje připravovány. Většími úpravami prošel Xchallenge (viz. přestavba MH 03/10). S přídavnou TT nádrží není problém najet 600 km. Otravné je sundávat boční kufr pokud jsem chtěl tankovat plnou (pozn. do obou nádrží). Až na vyjímky ale stačilo takovat do té přídavné a dojezd byl pořád před 400km. Nikdy před tím jsem si nenechal upravit sedlo, ale tentokrát se to sakra vyplatilo. Kapota z 690 rally fungovala na bávu skvěle a ukryla často vysmívaný, ale super praktický roadbook. Prostě není nad to, mít mapu před sebou a vedle GPS. Navíc při kempování šlo na kapotě pohodlně pověsit bundu nebo sušit prádlo. Za zmínku stojí, že vymyšlené nosiče kufrů v AZ tuningu dobře plnily funkci výztuhy hliníkové podsedadlovky, která pod zátěží praská. Co jsme podcenili byla příprava podvozdků. Ty měly být více nadimenzované pro africké cesty. Tím nemyslím nutně Ohlinsy, protože jsme viděli jak je dva Švýcaři v Keni zadřeli. To Adventure je víc ready pro takovou cestu. Velká nádrž je tam. Takže jen trochu polepšit padáky a vzít si “čip”, který uřídí i horší benzín a je to.
Spotřební díly na motorky
Na čem jet není jen otázka pro profíky. Hledali jsme pneu co vydrží zhruba 15000 km. Z toho čtvrtinu pískem, kamením a blátem. Ale zároveň se nebudeme muset bát naklopit do zatáčky. Vybírali jsme mezi Mitaskama 07, 09 a populárníma TKC-čkam. Oběma motkám stačily na celou štreku dvě sady. Na Xku bych opět volil 09-ky, protože za celou cestu měly jen jeden defekt a dávám raději přednost trakci v terénu, než na asfaltu. Dava a jeho Advíka 09ky tolik nenadchly. Hlavně protože při razantním bržení se dost rychle (>6000 km) a nerovnoměrně sjely špunty přední pneu. Od Nairobi dolů byl na 07-kách spokojeněší. Mimochodem TKC na Thomasově Tenerce odešly tak o třetinu rychleji. Stejně důležité jako pneu se ukázaly i duše. Thomasova Pirelli se roztrhla vejpůl a byl z toho nepříjemný pád. Řetězovka ČZ by zvládla víc než 15000 km, ale protože jsem měl dvě, maximální životnost jsem netestoval. Náhradní páčky, lanka a řadičky jsme nevyužili, ale příště je bereme zas.
Adventure vybavení
Kvůli honbě za nízkou váhou jsem chvilku uvažoval o bočních taškách, ale opět se potvrdilo, že kufry jsou daleko víc praktičtější a když se pověsí blíže ke středu motorky, není ani cítit ta váha. Bez vody to nejde! My měli MSR vaky s chytrým uzávěrem, takže nebyl problém si sám umýt ruce nebo ešus a přitom nevycákat všechnu vodu. Další dvě věci. I sebelepší nafukovací karimatku si před cestou vyzkoušejte. A je fajn, když je ve stanu místo i na helmu a chrániče. A samostatnou podkategorií jsou nabíječky! Bez telefonu, foťáků, GPS a třeba netbooku to nejde. Proto je dobré mít telefony a foťáky od stejného výrobce. Tím se redukuje množství drátů. A když se často kempuje v divočině, nejvhodnější je dobíjení z motorky. Ale nesmí se to přehnat, protože roztlačit jednoválec na šotolině je docela fuška:-) Navigace je hračka díky kombinaci kvalitních papírových map z edice Michelin a neuvěřitelně přesných Tracks4Africa pro GPS Garmin.
Co na sebe
Když se jede na čtyři měsíce, je jasné, že se vystřídá všechno počasí. A kromě ježdění, se občas i někam šlape. Proto jsme měli místo moto bund “jen” goretexové větrovky do horšího počasí a na výšlapy. Většinu času stačily jen dresy, pod kterýma jsme měli pohodlné krunýře EVS. Kolena opatrovaly chrániče stejné značky, které nebyl problém mít pod nebo i na kalhotách. Ja vsadil na enduro kalhoty a Davo na maskáče a oba jsme byli spokojení. O univerzálnosti jsme uvažovali i u bot, ale hlavně z důvodu bezpečnosti jsme nakonec jeli v motokroskách. Ikdyž je v nich občas hic, vyplatilo se to. Občas je třeba někde odšlápnout a při defektu jde s něma odrazit pneu od ráfku.
Otřepaná rada na závěr. Na dlouhou tůru je dobré si brát věci co máte odzkoušené, protože zvykat si třeba na nové boty, nebo spát na ucházející karibábě dokáže pokazit pocit z jinak nádherných věcí kolem.
Představte si, že se máte sbalit a nachystat na tři sezóny ježdění v kuse! Bez toho aniž byste měli možnost si to vyměnit nebo dokoupit. A polovinu jedné sezóny projedete po písku, šotolinách a blátě. Před cestou nám z toho šla hlava kolem. Teď po “bitvě” se můžeme podělit o co jsme chytřejší.
Úpravy motorek
Výměna všech spotřebních částí je samozřejmost. Velký dojezd ušetří spoustu nervů. Nějaký kufr se taky hodí a podsedadlovku je fajn připravit na tíhu nakoupených suvenýrů:-) V tomto duchu byly stroje připravovány. Většími úpravami prošel Xchallenge (viz. přestavba MH 03/10). S přídavnou TT nádrží není problém najet 600 km. Otravné je sundávat boční kufr pokud jsem chtěl tankovat plnou (pozn. do obou nádrží). Až na vyjímky ale stačilo takovat do té přídavné a dojezd byl pořád před 400km. Nikdy před tím jsem si nenechal upravit sedlo, ale tentokrát se to sakra vyplatilo. Kapota z 690 rally fungovala na bávu skvěle a ukryla často vysmívaný, ale super praktický roadbook. Prostě není nad to, mít mapu před sebou a vedle GPS. Navíc při kempování šlo na kapotě pohodlně pověsit bundu nebo sušit prádlo. Za zmínku stojí, že vymyšlené nosiče kufrů v AZ tuningu dobře plnily funkci výztuhy hliníkové podsedadlovky, která pod zátěží praská. Co jsme podcenili byla příprava podvozdků. Ty měly být více nadimenzované pro africké cesty. Tím nemyslím nutně Ohlinsy, protože jsme viděli jak je dva Švýcaři v Keni zadřeli. To Adventure je víc ready pro takovou cestu. Velká nádrž je tam. Takže jen trochu polepšit padáky a vzít si “čip”, který uřídí i horší benzín a je to.
Spotřební díly na motorky
Na čem jet není jen otázka pro profíky. Hledali jsme pneu co vydrží zhruba 15000 km. Z toho čtvrtinu pískem, kamením a blátem. Ale zároveň se nebudeme muset bát naklopit do zatáčky. Vybírali jsme mezi Mitaskama 07, 09 a populárníma TKC-čkam. Oběma motkám stačily na celou štreku dvě sady. Na Xku bych opět volil 09-ky, protože za celou cestu měly jen jeden defekt a dávám raději přednost trakci v terénu, než na asfaltu. Dava a jeho Advíka 09ky tolik nenadchly. Hlavně protože při razantním bržení se dost rychle (>6000 km) a nerovnoměrně sjely špunty přední pneu. Od Nairobi dolů byl na 07-kách spokojeněší. Mimochodem TKC na Thomasově Tenerce odešly tak o třetinu rychleji. Stejně důležité jako pneu se ukázaly i duše. Thomasova Pirelli se roztrhla vejpůl a byl z toho nepříjemný pád. Řetězovka ČZ by zvládla víc než 15000 km, ale protože jsem měl dvě, maximální životnost jsem netestoval. Náhradní páčky, lanka a řadičky jsme nevyužili, ale příště je bereme zas.
Adventure vybavení
Kvůli honbě za nízkou váhou jsem chvilku uvažoval o bočních taškách, ale opět se potvrdilo, že kufry jsou daleko víc praktičtější a když se pověsí blíže ke středu motorky, není ani cítit ta váha. Bez vody to nejde! My měli MSR vaky s chytrým uzávěrem, takže nebyl problém si sám umýt ruce nebo ešus a přitom nevycákat všechnu vodu. Další dvě věci. I sebelepší nafukovací karimatku si před cestou vyzkoušejte. A je fajn, když je ve stanu místo i na helmu a chrániče. A samostatnou podkategorií jsou nabíječky! Bez telefonu, foťáků, GPS a třeba netbooku to nejde. Proto je dobré mít telefony a foťáky od stejného výrobce. Tím se redukuje množství drátů. A když se často kempuje v divočině, nejvhodnější je dobíjení z motorky. Ale nesmí se to přehnat, protože roztlačit jednoválec na šotolině je docela fuška:-) Navigace je hračka díky kombinaci kvalitních papírových map z edice Michelin a neuvěřitelně přesných Tracks4Africa pro GPS Garmin.
Co na sebe
Když se jede na čtyři měsíce, je jasné, že se vystřídá všechno počasí. A kromě ježdění, se občas i někam šlape. Proto jsme měli místo moto bund “jen” goretexové větrovky do horšího počasí a na výšlapy. Většinu času stačily jen dresy, pod kterýma jsme měli pohodlné krunýře EVS. Kolena opatrovaly chrániče stejné značky, které nebyl problém mít pod nebo i na kalhotách. Ja vsadil na enduro kalhoty a Davo na maskáče a oba jsme byli spokojení. O univerzálnosti jsme uvažovali i u bot, ale hlavně z důvodu bezpečnosti jsme nakonec jeli v motokroskách. Ikdyž je v nich občas hic, vyplatilo se to. Občas je třeba někde odšlápnout a při defektu jde s něma odrazit pneu od ráfku.
Otřepaná rada na závěr. Na dlouhou tůru je dobré si brát věci co máte odzkoušené, protože zvykat si třeba na nové boty, nebo spát na ucházející karibábě dokáže pokazit pocit z jinak nádherných věcí kolem.
